Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


27.12.2013
Jak jsem vnímal křest CD 22.12.2013

Na stole mám krabice s novými cédéčky, v hlavě spoustu detailů, které je potřeba dořešit, a čas se povážlivě krátí. Charlieho andílci, Petr Mottl, Jen tak tak. Jak to všechno nazvučit? Andílci mají dvoje klávesy, kytaru sbor, Petr potřebuje připravit naše klávesy, Jen tak tak bude hrát s Kubou u basy. Náš mix má pouze 4+2 vstupy. A kolik vlastně přijde lidí? Ozvučovat prostor pro 20 lidí by bylo směšné…

Spolu s Jirkou Esserem přemýšlíme nahlas: Ozvučení, pokud přijde málo lidí, je možné vždycky vypnout. Ale stavět ozvučení v přeplněné gymnaziální chodbě by bylo obtížné. Dobrá, postavíme tedy zvuk na předpokládanou plnou chodbu. Jak neskromné.

Ale zmíněná chodba se půl hodiny před koncertem opravdu začíná s překvapivou rychlostí plnit. Jenže to už má za sebou sbor s názvem Charlieho andílci poměrně důkladnou zvukovou zkoušku na jeden prostorový mikrofon. Proč jsou ti andílci Charlieho, když sbormistryní je Nela? No, on Charlie, ředitel jedné brněnské základní školy, ze které celý sbor pochází, dobře ví, jak tito andílci někdy dokáží vystrčit růžky :-). Ale nese tuto tíhu se stoickým klidem. A mně je to celé hrozně sympatické. Představuji si, jak sbor našeho gymnázia (včetně pana školníka) secvičí náročné hudební skladby a vyrazí s nimi v adventním čase do světa…

Chodba je zcela zaplněná, stále přinášíme nové a nové židle. Punč je navařený (Česťa Vondráček a jeho team) a rozlévá se mezi zájemce, nálada stoupá, moje nervozita taktéž. Ale pocit je to povznášející. Vždyť každé naše "cérečko" je bilancí určité vývojové etapy. S radostí tedy pronáším úvodní věty ke KŘTU PÁTÉHO CD SKUPINY JEN TAK TAK. Jediný jsem byl u všech. Zvlášťní směsice radosti a zároveň nostalgie. Skoro pětadvacet let s touto (dnes už zcela proměněnou) skupinou.

Nelini Charlieho andílci začínají ve skvělém rytmu a známými skladbami strhnou diváky k sériím bouřlivých potlesků. Bravo, pane řediteli, bravo, Nelo, díky, pane školníku (pardon, provozní řediteli :-)), díky Vám všem, za kterými je vidět obrovský kus práce, nadšení, sebezapření a pospolitosti. To je přece v dnešním konkurenčním světě vzácností! Mimoděk jste mi připomněli úlohu učitelů v pohnutých dějinách tohoto národa. I původ slova „kantor“. Cantare (lat. zpívat). 

Andílci přidávají a za bouřlivého potlesku opouštějí prostor před „Víťou“ Novákem. Vystřídá je Petr Mottl a mně mrazí po celém těle, když jej maminka usazuje k Yamaze. Nevidomý Petr musí nahmatat židli, nástroj, pedál, černé klávesy… Pak vystřihne bez otálení pět skladeb a přídavek. Zpočátku je mrazivé ticho, to jak všichni žasneme, jakých výsledků lze i přes tak velký handicap dosáhnout. Možná takto lze chápat vánoce, možná právě toto je pravé Ježíšovo poselství, zdá se mi jako nevěřícímu: Lidství, lidskou vůli a touhu nezničíš ani sebevyššími, sebeobtížnějšími překážkami. Petr Mottl, který zahrál všechny skladby perfektní technikou a citlivým srdcem, je toho nezvratným důkazem. Osobně bych mu za tuto lekci chtěl upřímně poděkovat a hluboce se mu poklonit.

Nádherná atmosféra pro nás. I my jsme svým způsobem byli na kolenou, když se nám na konci roku 2010 kromě jiných událostí rozpadla kapela. Tehdy, když jsme zůstali s Nelou sami, nám i velcí odborníci prorokovali konec Jen tak taku. Jenže my jsme se nejen nerozpadli, ale rozšířili zbylou dvojici o Ondru, zachránili Folkovou růži a vydali páté cédéčko. To není málo a já si nemůžu odpustit, abych to právě teď nepřipomněl. Omlouvám se za svou sentimentalitu těm, kteří nevědí, o čem píšu.

Je to vánoční koncert, začínáme tedy písněmi s vánoční tematikou. Ale jenom těmi, které nelze slyšet v obchodních domech. A pak už přichází na řadu slavnostní akt. Křest CD s příznačným (nejen) vánočním názvem „Přejem Vám život“. Placičku polévá šampaňským Jirka Esser. Však se také nad grafickou stránkou pořádně vyvztekal, aby dotáhl naše návrhy do konkrétní podoby. Jsme rádi, že právě on je kmotrem materiální podoby našeho hudebního snažení. Jak je ale psáno ve vložené části obalu, dík patří spoustě dalších kamarádů, zejména Kubovi Šimáně, který se v koutě nenápadně krčí za basou. Právě on má na svědomí hudební technickou podobu cédéčka. V minulém odstavci píšu, že jsme se dokázali vzpamatovat z hluboké krize, teď bych chtěl dodat, že nám k tomu pomohlo hodně dobrých lidiček. Dobře, že je (Vás) máme!

Koncert jsme dohráli v moc dobré náladě. Vytleskávání přídavků nebralo konce a my jsme už nechtěli prodlužovat i tak dlouhý program, proto jsme na konci volili už pouze úklony. Naši příznivci nám připravili skutečné nádherný hudební zážitek. Je to zavazující a zároveň nesmírně povznášející.

Fotografovali Jirka Esser a náš osvědčený "peparazzi" Josef Böhm. Občerstvení jsme dodali všichni ze svých zdrojů, nejvíce se ovšem tomto směru vyznamenali již tradičně Mládkovi.

Z celého srdce a s dojetím všem děkujeme a přejeme příjemný poslech CD. A Život! :-)

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena