Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


19.05.2014
Halahoj Třebíč - desetileté jubileum

Vím, každý se musíme něčím živit. Něco jsme vystudovali, někam nás „dostrkal osud“, dnes si už způsob obživy nemůžeme vybírat, často jsme rádi, že máme vůbec nějaký zdroj příjmu. Ale kdykoliv se setkám s lidmi, kteří pracují v sociální oblasti, propadám dvojnásobnému smutku. Jednak kvůli tomu, jak se naše společnost chová  ke svým nejslabším členům, a z druhé strany i proto, jak málo oceněni jsou ti, kteří se tento trend snaží vlastní obětavostí zvrátit.

Členové třebíčské organizace Halahoj si nás pozvali k slavnostnímu desátému setkání pečovatelů a mentálně postižených lidí do zálesáckého srubu Asgard nedaleko Jindřichova Hradce. Přijeli jsme tam, jak bývá zvykem, 60 minut před začátkem představení a rozhodli se, že nebude potřeba stavět aparaturu.

Pár podobných vystoupení jsme absolvovali, a tak nás nijak nepřekvapilo přivítání, které se trochu vymyká běžným zvyklostem. Zachovali jsme ale ledový klid. Tito lidé většinou nereagují rozumem, ale citem, který mají na rozdíl od nás zdánlivě normálních neobyčejně vyvinutý.

Naše představení trvalo něco málo přes hodinu. Brali jsme ohledy hlavně na schopnost handicapovaných lidí soustředit se, a tak se nám zdálo, že je třeba raději naše vážné skladby co do času dávkovat opatrně.  Písničky Karla Gotta jsme sice na přání nezahráli, ale i tak máme dojem, že jsme publikum pobavili či aktivovali jeho myšlení. Znovu se nám potvrdilo, co jsme už párkrát zažili: že totiž mentálně postižení lidé vnímají naši muziku stejně dobře jako tzv. normální publikum. Jediný rozdíl je ve vyladění kanálů, kterými naše hudební sdělení přijímají. Dokazují to jejich reakce, které jsou daleko intenzivnější, ale ve stejných místech, na jaká jsme zvyklí. Vím to, ale stejně mě to vždycky překvapí. Zkrátka umění (promiňte mi ten záměrně nadnesený pojem) není matematika.

Náš koncert se stejným zájmem sledovali i pečovatelé a my jsme rádi, že jsme jim snad udělali také radost. Zaslouží si to. Jsou všichni, jak jsme je poznali, nesmírně skromní a obětaví. Vykonávají často dobrovolně nebo za směšné platy práci, kterou by fyzicky i psychicky bez úhony zvládal málokdo z nás. Ná závěr nám za příjemný večer poděkovali, ale my máme spíš pocit, že bychom měli děkovat my jim za to, že nenápadně suplují povinnosti naší společnosti.

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena