Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


08.06.2014
FolKaliště 2014
Dobré ráno, lidi! Přijel jsem hodně pozdě z festivalu FolKaliště 2014. Je krásný, téměř letní den, já se nemůžu dospat do těch kýžených hygienických osmi hodin spánku. Čeká mě spousta práce domácí, školní i „folkově růžové“ a hlavou se mi honí spousta myšlenek, hořících termínů a nesplněných povinností, které bude třeba nějak omluvit. Snídám nad reklamním letákem jednoho supermarketu, který mi nabízí své cenové bomby, mužům, ženám, dětem to nejlepší, vysokou kvalitu za nízké ceny, všechno zaručeně čerstvé, ultrapravé, ultraamerické, zaručený originál, moje spokojenost především… Ještě jsem nenašel odvahu pustit si ranní zprávy.
Najednou je mi strašně smutno. Strašně smutno, že už tam nejsem. Tam na té louce tak krásně upravené, že se tam člověk bojí snad i vyklepat písek z ponožek, aby tu krásu neporušil. Tam mezi „normálními lidmi“, jak vtipně poznamenal Samson-Lenk. Mezi lidmi, co přijeli doprostřed lesa za písničkami, které si nejdřív poslechli z pódia aby si je pak mohli zazpívat u ohně, plápolajícího směrem k měsíci do jasné letní noci. Zazpívat tiše, jakoby pro sebe, i když jich tam kolem ohně seděla a postávala téměř stovka. Žádný řev, žádná exhibice, žádné laciné efekty, pokřivená pusa, záměrně zkreslené hlásky, aby to znělo jako v televizi. Kdepak! Jen tiché, uctivé, pokorné díkuvzdání písničce, která poví a někdy i dokáže víc než nákladné konference věhlasných diplomatů.
No dobře. Zní to jako kýč. Možná čekáte nějakou vtipnou sarkasticko-cynickou pointu. Něco ve smyslu „a vedle sebe máš o šišku víc“. Promiňte, Mistře. Ale ona nepřijde. Všechno je to pravda, zázrak, sentiment, kdo to aspoň někdy neprožil, nepochopí.
Teď ráno z toho mám někde uvnitř opravdu spoustu pocitů, z nichž dva jsou nejsilnější. První je pocit štěstí, že jsem snad svými písničkami k té kráse trochu přispěl. Druhý je spojený s myšlenkami, které se stále vracejí k chatě Na Bělici, k pořadatelům ve žlutých tričkách, na louku, kde právě diváci a muzikanti vstávají, aby se rozloučili a vydali zpátky do světa komerce a konkurence. A jak bych Vám tedy nejlépe přiblížil ten druhý pocit?
Smutek, že už tam nejsem.
Děkujuuuuuuuuuuuuuuuu!!!!!!
Pavel

Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena