Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


19.07.2014
Na co myslím po jedenadvaceti letech aneb Folková růže 2014

Michal Jupp Konečný je nepřehlédnutelnou osobností české kultury zejména v oblasti folku, country, bluegrassu a podobných hudebních žánrů,. Stál u zrodu kdečeho, zejména Porty se kterou se později rozešel, založil vlastní hudební festival Zahrada, který už bohužel také neexistuje, měl vlastní firmu Folk&country, radiový pořad s názvem Radioporta, který jsme za totality poslouchali s náruživostí hráčů pokeru, byl dramaturgem několika scén, například v malostranské besedě nebo v klubu Na Petynce. Mohl bych jmenovat dál, ale asi bych nudil.

 Před skoro 22 lety jsem Juppa jednou navštívil v jeho redakci a sdělil mu ve své svaté prostotě, že chci, aby v Jindřichově Hradci na zámku vznikl folkový festival. Když může mít Medvěd v Telči Folkové prázdniny, tak proč bychom nemohli mít něco podobného v Hradci na zámku? A navíc, založili jsme přece skupinu Jen tak (tak) – druhé „tak“ bylo ještě tehdy ve hvězdách – proč bychom si tedy na tom festivalu nemohli sami zahrát a nabídnout příležitost jiným kapelám, které nás zase třeba pozvou na některý jejich festival? A přitáhnout tuhle básnickou hudbu do Jindřichova Hradce? Logické a spravedlivé, ne? Jenže…

 V redakci Folk&country jsem byl podroben asi dvouhodinovému výslechu, za který by se nemusela stydět lecjaká vyšetřovací komise, potírající mafiánské nebo teroristické organizace. A co mě štvalo nejvíc: Ani slovo o muzice. Jako by hudební festival nebyl o hudbě (dnes už na vlastní kůži poznávám, jak je to hluboce pravdivé tvrzení)! A já už měl přitom naprosto jasno, která kapela na našem festivalu bude hrát. Není to k vzteku? Některé Juppovy otázky jsem čekal, ale na řadu z nich jsem nebyl vůbec připravený a zdatně jsem si vymýšlel nebo se nechal inspirovat momentálním nápadem: Prostory zámku, štáb, občerstvení, lavičky, stanovisko zámeckého kastelána, podpora Města, konkurenční akce, spolupořadatelé, kompetence a zodpovědnosti, mediální partneři, spojení, parkování, spojení s policií, tábořiště a celé jeho zázemí, množství a zkušenosti místních organizátorů, místa pro jednotlivé scény, sponzoři, ubytování muzikantů, zvukařů, bedňáků, elektrické přípojky, noční klid… tisíc detailů, o kterých se mi ani nezdálo. Dobře, že jsem měl zkušenosti s dlouholetou organizací orientačních závodů.

 Jak již bylo napsáno, něco jsem věděl, něco jsem si vymýšlel, v něco doufal, v něčem se v tísni odkázal na Mildu Vokáče, ředitele našeho gymnázia, který o tomto mém odvážném kroku ještě v tu chvíli neměl ani tušení. K mému překvapení se za pár dní Jupp se svým teamem objevil v Hradci, já jsem ho představil Mildovi a za pár minut už jsme byli štáb, který se do organizace Folkové růže pustil s nevšední vervou.

 Abychom získali lepší představu, pozvali nás Jupp s Hankou na svoji největší hudební akci tohoto zaměření, na festival Zahrada (tehdy ještě do Strážnice). Hráli jsme tam s kapelou na dvou scénách, poprvé se osobně setkali s legendymi žánru, byli jsme z toho všeho řádně vyplašení a pro diváky asi dost směšní. Ale viděli jsme, jak to dělají ti dobří a jak se dělá festival. Měli jsme totiž přístup úplně všude.

 No a za týden už jsme byli v roli spoluorganizátorů v našem krásném městě. Všechno, co děláme poprvé, má charakteristickou atmosféru, která se pak už nikdy neopakuje. Přesně tak to bylo i s prvním ročníkem Folkové růže. Bylo by to na samostané povídání. Hodně nadšení, plánů, improvizací, názorů, přibližnosti, odhadů, srovnávání, obětavosti, která třídí lidi na spolehlivé a ty druhé, zmatkaře a autority… A kdo jiný může zahajovat první ročník festivalu než domácí Jen tak tak?

 Asi dvě hodiny před zahájením festivalu se nad Hradec přihnala bouřka, kterou jsme tu dlouho nezažili. Plavalo skoro všechno, voda vytrhala menší kameny z cest, ze zámecké dlažby odtékal písek a ucpával kanalizaci, voda se hromadila ve sklepech, ve vstupu na dolní hradní nádvoří se vytvořilo několikametrové jezero. Pomocníci vší silou drželi stánky nad pódiem (střecha nad ním tehdy ještě nebyla) a nad zvukařovým mixážním pultem. Když jsme jakž takž ošetřili tábořiště, přijel jsem k zámku, vytáhl z auta kytaru a velké kombo, vyhrnul si slavnostní kalhoty až ke stehnům, naložil aparaturu a kytaru na ramena a brodil se jezerem v zatopené spodní bráně do zámku, abych se k zahájení a svému prvnímu velkému koncertu na domácí scéně dostal včas.

Všechno jsme zvládli díky svému nadšení, zarputilosti, pochopení diváků i zámeckého personálu. Počasí se umoudřilo a lidé přišli. Folková růže se v Jindřichově Hradci uchytila malým, ale silným drápkem.

 Ptáte se, proč Vám to všechno píšu?

 Tak hádejte, na co člověk musí myslet, když stojí s kapelou na pódiu 21. ročníku Folkové růže, dává panu zvukaři signál, že „jdeme na to“, dívá se na zaplněné hlavní nádvoří, na lidi, kteří si s ním zpívají jeho písničky, dožadují se přídavků a krásně hlasitě tleskají. Jako kdyby věděli, že muzika často není živa jenom muzikou.

 DĚKUJU!!!!!

 Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena