Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


02.08.2015
F&C festival Mnich 25. července 2015

V Mnichu blízko Deštné jsme už jednou hráli na stejném festivalu. Nevím, kolik je to let. Ale pamatuji si, že nás tenkrát hned na začátku našeho vystoupení přepadla průtrž mračen spojená se silným větrem a že jsme docela vydatně namočili aparaturu i nástroje. Ani tentokrát počasí neposkytovalo lepší vyhlídky. Už odpoledne, kdy jsme si u Nely doma naplánovali dvě zkoušky v jedné: totiž hudební a gastronomickou. Pokud se zkoušky plánují tímto způsobem, hádejte, která musí vždycky zvítězit? Správně, zákusky i borůvkový koláč byly vynikající. Jen to vedro a všude kolem se stahující mraky! Když jsme pak dorazili na fotbalové hřiště v Mnichu, bylo už jasné, že bouřka je nadosah, otázkou je jenom, kdy se spustí.

Před námi odehráli své vystoupení hudebníci ze skupiny Hakuma matata a my jsme se začali ozvučovat. Ve větru a při náhle prudce klesající teplotě by to byl asi oříšek, kdyby… kdyby za mixem neseděl Olin Svoboda, s kterým jde všechno nějak klidněji a lehčeji.  Olin patří mezi mé nejoblíbenější zvukaře, kterých mám po celé republice i mimo ni v paměti jen pár. To by ale bylo na zvláštní článek. Faktem je, ač se to nezdá, že zvukař je pokaždé členem kapely, rozdíl spočívá pouze v tom, že není s námi na pódiu a poswluchači o něm tím pádem nevědí. A přitom dokáže vylepšit (nebo i zkazit) to, co by žádný muzikant nesvedl.

Olin nám na póduim poslal přesně takový zvuk, o jaký jsme si řekli, a my jsme mohli začít. Zpočátku to byl trochu souboj. Vždyť festival byl spíš ve stylu country a přehrávat v takové situaci (na fotbalovém hřišti vedle pivních stánků) folkové písničky je přinejmenším pošetilost. Ale jednak jsme už za šestadvacet let  zvyklí na leccos a za druhé přece jen se našlo dost lidí, kteří se věnovali soustředěnému poslechu, což se nám líbilo. Měli jsme připravený dlouhý program, protože následující kapela byla ještě na cestě odněkud z Brna a další odřekla těsně před představením, ale všechno pořadatelům vyšlo nakonec přesně na čas, a tak jsme se neradi loučili s příjemným zvukem, publikem, pořadateli (Honza Pilný) a moc hezkým prostředím.

Když Nela s Ondrou odjeli, zůstal jsem ještě chvíli, abych si poslechl konkurenci, totiž skupinu Rangers. Legenda, muzika šedesátých let a mnoha dalších. Za komunistické cenzury se museli přejmenovat na „Plavci“, protože angličtina zaváněla imperialismem (dodnes mi ta léta v angličtině chybí). Z původní sestavy už tam zbylo minimum hudebníků, ale písničky už dávno zlidověly a místní publikum dokázaly(-i) (písničky i muzikanti) rozvášnit, jak jsem to dlouho nezažil. Já jsem spíš vzpomínal. Byly to vážně písně, při kterých jsem se učil na kytaru  (její cena 115,- Kčs) první akordy,

Na jam session už jsem nezůstal, ačkoliv jsem původně chtěl. V jednu hodinu v noci se do mě dala taková zima, že už to nešlo vydržet. Druhý den mě čekal dvojkoncert a já jsem chtěl být fit. Tak snad příště. Bylo mi tam opravdu hezky. Mé poděkování směřuje určitě k Honzovi Pilnému. Měl s tím večerem jistě hodně starostí a zvládl všechno na podtrženou jedničku.

Pavel

 


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena