Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


05.08.2007
Grilovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka

Fidlovačka je ševcovský nástroj na hlazení kůže. Grilovačka je…

Fidlovačkou se nazývá ovšem i ševcovská slavnost pořádaná, tuším, od počátku 19. století v nuselském údolí (pojmenovaná po jediném nástroji, který ještě ševcovští tovaryši nestačili propít- ale o tom jindy a jinde, však to před námi už popsali Pepa s Kajetánem).

Grilovačka je muzikantská slavnost… Ale zase v tom mají prsty ti zatracení Pražáci, přesněji řečeno kapela Devítka, respektive její fan klub. Tedy, abych byl přesný, fajn fan klub včele s Ditou. Příjmení, adresu a telefon neuvádím (abych se v pořadí jejích ctitelů nepropadl až na samé dnoJ), skočte si na stránky kapely Devítka.

Dita se rozhodla, že v pondělí 23. července dá pozvaným příznivcům Devítky k dispozici nejen rodinný statek v Najdeku, ale i spoustu výborného jídla a pití. Kolik jí to stálo úsilí (a peněz!), to si netroufám ani přibližně odhadnout. Fakt je ten, že patříme mezi přátele, kteří mohli být přítomni.

Určené místo jsme s Nelou snadno našli podle Ditina plánku, v koncovce pak podle zvuku kytary a vůně opékaného masa. Bylo půl sedmé večer. Myslím, že jsem se ještě ani nestačil se všemi pozdravit a už jsem měl v sobě „paňáka“ výborného calvadosu z dílny Honzy Brože. Uvítací rituál. A pak už jsem se skvělého jídla ani pití nepustil až do nějakých 22 hodin. Však Dita už v pozvánce vyhrožovala, že nemáme celý den nic jíst, abychom stačili všechno spořádat. Dobře jsem udělal, že jsem ji poslechl. Kolem desáté, když už dorazili všichni hosté, se na dvoře objevili naši přátelé ze Zimbabwe. Černošská skupina Inkululeko Yabatsha. Přijeli přímo z českobudějovického vystoupení, unavení, hladoví a samozřejmě překvapení, kde je to zas Milda potmě vyklopil. Nastal všeobecný chaos, vzájemné představování a oťukávání, všechno se uklidnilo, až když hostitelé začali podávat grilované plátky masaJ Pozoroval jsem Ditu, byla šťastná jak malé děcko: „To se mi snad jenom zdá, to jsou opravdu černoši z Afriky, to tu ještě nebylo, to je bomba, to mi nikdo nebude věřit, že byli právě u nás, to ještě tahle chalupa nezažila, foťte to někdo…“ Přibližně tohle (ale ještě daleko nesouvisleji) vykřikovala po celý zbytek večera. Měli jsme hroznou radost, že má tak hroznou radost:-) Zaslouží si ji.

Pak se začala dávat dohromady první anglická slovíčka, hesla, občas i věty doprovázené svéráznou gestikulací. Škoda, že celá skupina musela brzy odjet, protože jejich program byl nesmírně náročný. Ale i tak jsme stačili odivovat krásu černých tanečnic, zatímco afričtí muži se zhlédli v kráse hostitelky a ostatních přítomných českých dívek. Zkusili jsme je naučit i nějaké naše jednoduché české písničky a stejně tak jsme si zkusili zazpívat tu jejich „afričtinu“J

Když odjeli, přišla na řadu jiná kultura- tedy samozřejmě zpěvy. No konečně, musím se přiznat, že hlavně kvůli zpívání jezdím na podobné akce. Nejdřív jsem jenom poslouchal, protože, když si prozpěvuje Pavlína Jíšová a Honzou Brožem, je lepší jenom napínat uši. Pak Pavlína odjela a Honza začal pomalu balit svoji koncertní kytaru (je zajímavé, jak těmhle profíkům dlouho trvá, než se odhodlají k nějakému normálnímu příležitostnému zpěvuJ). Ale Honza není z cukru a rozhodně se ještě nenakazil touto „upejpavou nemocí“, a tak mě bavilo sledovat, jak střídavě schovával a zase vybaloval sladké dřevo, když mu někdo připomněl nějakou pěknou skladbičku. Bylo vidět, že bojuje sám se sebou. Škoda, že Jindřiška byla nastydlá tak silně, že nemohla ani mluvit.

Znáte to, s postupující nocí lidé odpadají, až zůstane jenom zdravé jádro a pak už jen nejsilnější jedinci. A tehdy právě přišel čas, kdy bylo možné potichu (abychom raději Honzu s Jindřiškou neprobudili ze spaní) zazpívat si i písničky od Žalmana nebo Nezmarů. Dozpívali jsme je v šest hodin ráno a já těm, kteří se mnou zůstali, moc děkuju za pohlazení po dušičce.

Ráno v deset hodin česnečka na vystřízlivění (super kvalitka) a pomoc při úklidu (to už taková kvalitka nebyla, nejvíc toho stejně zůstane na Ditě), loučení a odjezd.

Grilovačka byla nádherná, až budu vzpomínat na léto, určitě budou moje vzpomínky spojené s obrázky, které nafotili někteří zúčastnění. Jakže to Samson složil? „… takhle si maluju léto, zima když nechce být krátkou…“ Díky!

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena