Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


23.04.2008
Nejen kytarové pochoutky

Přijímací zkoušky na gymnázium je nutno zadat, zkontrolovat, zkontrolovat zkontrolované. Mezitím se jistě najde zlomek času na opravu alespoň několika maturitních písemek. Ale v šest hodin už musí být gymnaziální chodba přeměněna na koncertní sál, aby případní zájemci mohli zkoušet. Totéž mě pak čeká i po skončení koncertu. Ještě dobře, že se našli ochotní pomocníci, kteří mi tuhle pravidelnou dřinu svojí pomocí trochu ulehčili. Při mé pondělní odpolední osmatřicetistupňové horečce to vážně nebylo nic příjemného. Ale nikdo z nás to nemá jednoduché, a tak „schody“ někdy vznikají za cenu dost velkého trápení. O to víc člověka potom těší, když zjistí, že jeho úsilí nepřišlo vniveč.

Pondělní zpívání na schodech bylo přímo klasickou ukázkou takového (nebo jentaktakového?) rozpoložení. Večer s Frantou Vlčkem a Matějem Rakem se opravdu vydařil. Frantu jsem neznal. Doporučil ho Milda a já byl zvědavý, co v něm vězí. Mé překvapení bylo velké a stejně tak příjemné. Množství vtipných textů podtržených přiléhavými melodiemi, suverénní kytarová technika a v neposlední řadě čistý zpěv v mnoha hlasových polohách. To všechno plynulo jaksi samozřejmě, nenásilně, kamarádsky, dokonce s viditelnými mimojazykovými signály, že to u nás Frantu ohromně baví. Pozoroval jsem, že ani diváci se nenudili, a tak Franta Vlček, který se ve světle reflektorů usadil spolu s Matějem Rakem, sklízel právem bouřlivé ovace.

Tím se dostávám k druhému aktéru večera. Janu Matěji Rakovi. Toho naopak pár let znám velmi dobře a vím, že je k sobě i k druhým velmi náročný (například všechny své skladby hrál a zpíval zpaměti!), ale že jeho jednání je vždy konstruktivní, směřuje k nějakému konkrétnímu cíli, že je na něj spolehnutí, že dokáže pomoci, kde je potřeba. Cením si jeho obětavosti i zápalu pro muziku a mám v dobré paměti pár večerů, které jsme společně prozpívali do rána. O jeho kytarové technice nemá cenu se rozepisovat, z každého brnknutí je znát, že se možná už narodil s prsty na strunách a že na sobě stále velmi intenzivně pracuje. Našemu tradičně skvělému pondělnímu publiku lehce dokázal, že bravurně ovládá nejen skladby klasické, ale i staré "trampárny" (vím, že se o ně dlouho a systematicky zajímá), "Ježkoviny", "džezůvky" a v neposlední řadě předvedl i pár vlastních úctyhodných kousků. Jejich muzikanskou velikost, přiznám se dobrovolně, ani nejsem schopen ocenit. Jsou už totiž tak rafinované, že přesahují mé schopnosti porozumět jejich harmonii.

Franta s Matějem se nádherně doplňovali. Málo mluvili a hodně hráli, inspirací k následující skladbě jim většinou byl song předchozí, takže jsme byli svědky pohodového jamování. Pokud se občas stalo, že se spolu pustili do dvojhlasu, nádherně jim to ladilo, protože oba zpěvy byly velmi čisté.

Ke spokojenosti jistě přispěla nádherná akustika chodby. Matěj s Frantou si ji po koncertě zasněně pochvalovali stejně jako diváky, které nám prý může kdekdo závidět. Rádi jsme souhlasili.

Naše kapelka se k pohodě večera pokusila přispět také aspoň nepatrným vkladem. Osobně se trochu stydím za něco, co se mi stalo snad poprvé v životě a co je občasnou můrou mého hlubokého spánku. Že jsem totiž v polovině písničky zapomněl text, který jsem sám složil, takže bylo nutno hraní skladby přerušit. Prostě velkoformátová výkladní skříň:-) Moc se za to všem divákům omlouvám. Jentaktaci se právě na schodech pro své publikum snaží hrát úplně nové vlastní písně, jež jsou často ještě ve stádiu hledání výrazu. Chceme totiž, aby naši příznivci byli první, kdo novou skladbu uslyší, aby s námi alespoň symbolicky byli tehdy, když se naše skladba (náš novorozenec) klube na světlo světa. Tentokrát se nám to mírně nevyplatilo, přesto ale nelitujeme a budeme v tomto trendu pokračovat, neboť se nám zdá, že právě to společné hledání může být divácky zajímavé.

Zpívání na schodech se pomalu ve světě folku a příbuzných žánrů stává zavedeným pojmem, zaručujícím kvalitu. Jedenadvacátý duben tento trend jenom potvrdil. Všem zúčastněným patří dík nejen ode mne, ale také od všech tří zbylých "taků".

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena