Město dětem. Tradičně poslední prázdninová sobota, kdy hradecký Městský úřad připravuje dětem jakýsi zábavný den. Tradičně také my nezůstáváme pozadu a nabízíme každému děcku možnost zazpívat si na mikrofony, eventuelně za doprovodu kytary nebo celé naší kapely. Je to úmorné, ale docela nás to baví. Je také zajímavé sledovat, jak se proměňují zájmy dětí o písničku. A tak jsme si nemohli nevšimnout, že úroveň vystupujících se stále rovnoměrně snižuje. Například letos si už opravdu hodně zpěváků spletlo pojmy písnička a básnička, nebo dokonce písnička a slogan. Zdá se nám to dost smutné. Sice na druhou stranu nám přišli zazpívat někteří opravdu skvělí interpreti, kteří zas ve srovnání s minulými roky umělecky povyrostli, ale co je to platné, když se většinou hudba pouze konzumuje. No, snad naše malá kapička vody v moři alespoň pomyslně zastavila tento úpadek.

Nejlepší zpěváčci si s námi zase mohli zazpívat při podvečerním „galakoncertíčku“. Ten jsme museli tentokrát trochu zkrátit, protože nás čekalo ještě večerní vystoupení na Mraufestu.

Mraufest je festival, který pořádá každoročně kapela „4 zdi“. Odehrává se na jednom krásném rodinném statku u Pelhřimova díky obětavosti jeho majitelů. Patří mezi menší akce tohoto druhu. Pečlivě postavené pódium, improvizované hlediště, kde se mohla sejít možná až stovka diváků, naprosto bezchybný zvuk, domácky přátelská atmosféra a dokonale fungující logistika. Důsledně oddělený prostor pro poslouchání a pro konzumaci (toto pravidlo se v poslední době často porušuje). Přijeli jsme na poslední chvíli, zkrátka jen tak tak. Přesto ale zbyl čas na kávičku, na stručné popovídání s přáteli a na „načichnutí atmosférou“J V době našeho příchodu právě rozehrávala svůj blok hostitelská kapela 4zdi. A hrálo jim to opravdu znamenitě, díky výbornému zvuku byly slyšet všechny rafinovanosti, které si tato sympatická a aktivní čtveřice muzikantů vymyslela. Zahráli opravdu dobře a právem sklidili bouřlivé ovace domácího obecenstva.

My jsme nastupovali sice už trochu unavení po celodenním poslouchání hitu „Pec nám spadla“:-), ale zase rozehraní a rozezpívaní. Zvuk byl opravdu nádherný, takže jsme si koncert spolu s diváky docela užívali a myslím, že jsme se opravdu líbili. Trochu nám nesedělo, že jsme byli představeni jako hvězdy večera. Tato role nám nevyhovuje, hvězdami rozhodně nejsme ani být nechceme, naopak jsme šťastní jak malé děti, když někoho naše skladbičky osloví.

Skutečná hvězda přišla až po nás, a to Luboš Hrdlička. Jeho texty a melodie s léty neztrácejí svoji sílu a také tento večer dokázaly patřičně rozeznít hlediště. Někde se tam také mihly dívky z Přeletu m.s., ale jejich vystoupení mi nějak uniklo. Nevadí, poslechnu si je za týden.

Večer pak končil jamováním na pódiu, k němuž jsme bohužel nebyli přizváni, nutno však doplnit, že vlastní vinou. Nějak jsme se totiž ztratili z dosahu pořadatelů.

Posezení ve stodole jsme se zúčastnili jenom na chvíli, byli jsme už opravdu hodně unavení, Nela má stále vleklý problém s hlasivkami, takže jsme se raději pošetřili na zítřejší vystoupení.

Mraufest se mi moc, moc líbil. Byl to malý komorní festiválek, kam přijeli ti lidé, které tato hudba opravdu zajímá. Organizace klapala bezchybně a všude byla cítit srdečnost, kterou si pamatuji z dob, kdy se folkaři netlačili na velká pódia. Komorní výpovědi totiž daleko více sluší komorní prostředí.

Pavel