Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


26.11.2008
Vánoční vyzvánění

Když se na školní nástěnce objeví plakát, oznamující Vánoční vyzvánění, vždycky se zhrozím, že ještě nemám nakoupený ani jeden dárek a do vánoc to už asi nestihnu, protože… a teď mi začne v hlavě vířit změť úkolů, termínů, dluhů, povinných i nepovinných návštěv a všech dalších neodkladných záležitostí.

Ani letos mě tenhle „stresík“ neminul. Ale co naplat, svět se točí v jedné šílené piruetě a vánoce následují v posledních letech za sebou nějak rychleji. Už abychom přemýšleli, koho si jako hosta pozveme příští rok. Ne, není to nadsázka, některé termíny pro rok 2010 už máme skutečně obsazené.

Letošní Vyzvánění kompletně připravoval Milda, což už je v posledních letech samozřejmostí. A můžu prozradit, že už od jara se obával, co s tak slavnostní náladou vyvede Michal Neměc a jeho provokující společníci. Jablkoň, hlavní hvězda večera. I někteří mí známí si občas ťukali na čelo. Je pozoruhodné, že Jablkoň má buď skalní příznivce, nebo skalní odpůrce. Nic mezi tím.

To Mošny jsou spolehlivou veličinou a jejich vánoční programy jsou vždy a všude divákům po chuti. (Podobně jako například Třeboňští pištci nebo Cimbal classic.)

Do sálu Střelnice jsem přišel přesně ve tři hodiny odpoledne, abych pomohl s vynášením zvukařského „cajku“. Vniknu do místnosti, rozhlížím se,  nikde nikdo. Za chvíli se přiženou další pomocníci. Zavolám tedy mobilem Honzu Friedla: „Čau, Honzo, tak jsme tady na to stěhování, kde jsi, pojď nám odemknout, ať můžeme začít nosit. Spěcháme, protože Pokič (Petr Pokovba) má ještě zkoušku se svou kapelou.“

Z druhé strany elektronického mostu: „Sedím v hospodě a piju pivo. Pojď si sednout, neblbni, my staří si dáme pivo, mladí to vynosej.“

Ani přes protesty ohledně určení mého věku nebylo možné autoritě legendárního mistra zvuku odporovat. Omluvil jsem se tedy kolegům a tradiční vánoční stěhování zvukařských beden doslova propil. Dokonce i Milda, který přišel později, mi vynosil kytarové příslušenství až na pódium. Jó, takhle je potřeba chovat se k umělcům:-). A tak mezi tím, co jsem si dal po tradičním pivu a topince ještě kafíčko a zákuseček, pódium se samo nějak připravilo:-).

První na něj naskočili Jablkoňové. A ze třetiny vyprodaný sál byl okamžitě jejich. Po prvních dvou písničkách už mohli hrát cokoliv, obecenstvo pochopilo a tleskalo a tleskalo… Jsem rád, že hradečtí diváci přijali všechny dobře myšlené provokace kladně a aktivně. Skladby Jablkoně můžu poslouchat třeba stokrát a pokaždé v nich najdu nová spojení, nové hudební či významové „finty“, nová překvapení. Hráli skoro hodinu, která se mi ovšem zdála kraťoučká jako svatební polibek.

Po přestávce přišlo pro mne překvapující vystoupení, Mildova vsuvka, čerstvě sestavená kapela náhodně sešlých hudebníků spojených s naším gymnáziem. Zazpívali několik anglických písniček, jejichž textu jsem při své jazykové negramotnosti neporozuměl. A protože u písničky nutně potřebuji znát významové propojení hudby, aranže a textu, nejsem bohužel schopen k nim říci vůbec nic.

Musím se zcela sobecky a nehudebně přiznat, že na skupině Mošny mám nejraději vítání a loučení. To proto, že pokaždé dostanu od tří krásných zpěvaček po jednom polibku:-) Tentokrát jsem byl o třetinu ochuzen, protože Ája zůstala doma s nemocným děckem. A kromě ní ještě basák Kuba. S ním se ovšem nikdy nelíbám:-)  Krása dívčích polibků však nezůstává vůbec pozadu za krásou, originalitou a odvahou hudebního projevu, do kterého tentokrát zahrnuji i mužskou část tělesa včele s Kačerem. Škoda, Mošny možná mohly hrát déle, čas je však neúprosný.

Závěr koncertního maratonu jsme obstarali my. Vlivem organizační složitosti příprav už nezbyl prostor pro naši zvukovou zkoušku, začínali jsme tedy „naostro“. Na první skladbě to bylo trochu znát, ale naštěstí Honza Friedl, který s námi natáčel tři CD, nás má všechny přečtené až do poslední buňky a je to PAN ZVUKAŘ. A pak diváci! Zase skládám hlubokou poklonu vyspělému a uznalému hradeckému publiku. Zpočátku nás podrželi upřímným potleskem a pak už spolu s námi vychutnávali naši muziku. Největší aplaus oprávněně sklidila Nela za přednesení skladby Besame mucho. Osobně však oceňuji i výkon Míši, která se, což diváci nemohli vědět, stále ještě potýkala se zbytky nachlazení. Poznal jsem to při rozezpívání v šatně před vystoupením. Nevím, nakolik bylo z hlediště slyšet, jak nerovný boj svádí Míša se svými hlasivkami, ale řekl bych, že to mohli registrovat jenom hudební odborníci. Míšina rytmika byla navíc i tentokrát přesná jako chronometr a po vánocích nám asi nějaký čas bude v hudebním projevu chybět.

Tož, pěkný večer, pantáto! Chtěl bych poděkovat všem divákům, že vydrželi tento téměř čtyřhodinový hudební kolotoč. Vždyť obchodní domy zavíraly pozdě a televize vysílala tolik lákavých seriálů!

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena