Kontakt: Pavel Jarčevský jarcoun@centrum.cz, tel.: 604 525 878


16.10.2009
Kantoři - muzikanti

Cantare. Latinsky zpívat, opěvovat, troubit. Podle toho kantor by tedy měl být zpěvák, pěvec… trouba, trubec(?). Mám pocit, že splňuji všechna etymologická kritéria.

Považte: Včera (15. října) bylo venku opravdu odporně. Brrrr! Pokud existuje stupnice hnusu v oblasti počasí, pak včerejší den lámal všechny rekordy. Zima na tuto dobu nevídaná. Vítr, který spolu se sněhovým závažím lámal větve stromů. Sníh s deštěm se střídal s čistým sněžením. Bláto. Mizerná viditelnost. Tma. A copak si náš kantůrek na tuto dobu naplánoval? Organizování krajské postupové soutěže žactva a dorostu v přespolním běhu. No řekněte, udělá tohle normální člověk? V sedm hodin ráno už musíte začít se značením tratí, přípravou startu a cíle a kontrolních stanovišť pro rozhodčí. V deset se startuje a zároveň se sněhem, listím, úlomky větviček a vodou na vás padají emoce závodníků, trenérů, ostatních pořadatelů, zkrátka všech, kteří se v tomto psím počasí musejí vydat do „přívětivé“ přírody. Jenže vy potřebujete měřit časy, zajistit jejich zapsání či kompletaci a hladký průběh závodu. Před třináctou hodinou, kdy startuje poslední dorostenecká kategorie, už jste úplně promočení, zmrzlí, hladoví, totálně fyzicky i psychicky zdecimovaní. Je však čas rychle uklidit všechen materiál a… během pár minut nasednout do auta, abyste, naladěni výše popsaným nádherným říjnovým dnem, vyrazili z Jindřichova Hradce do Lázní Bělohrad provozovat hudební uměleckou činnost. Sraz na místě koncertu je v pět hodin odpoledne, vždyť je třeba nacvičit ještě společné skladby s Mírou Ošancem. Jejich hrubou aranž jste si až dosud posílali pouze po internetu.

Rezignuji na umytí, převlečení oholení a vůbec všechny úkony, kterými bych se mohl aspoň částečně zařadit mezi civilizované obyvatele planety Země. Rychle zhltnu pár nejnutnějších soust k obědu, v mokrých botách a oděvu nasedám do Mildova auta, do něhož jeho majitel mezitím naložil veškeré hudební propriety: "Mildo, rychle otoč knoflíkem topení úplně doprava nebo mi upadnou prsty! Během cesty mi musejí uschnout nohavice a boty, abych je mohl zbavit bláta. A někde u pumpy bych zkusil kafe a bagetu. Jedem, jedem, nemáme čas."

Milda s pochopením mlčí a zkušeně vyráží se svým Dráčkem do středu běsnícího živlu. Valíme do Prahy, tam nabíráme Nelu s Klárkou. V 17:10 zastavujeme u zadního vchodu do divadelního sálu v Lázních Bělohrad. Přesně ve stejný čas přijíždí i Mirek Ošanec. Zvukař už je na místě. Co dřív, co potom? Nanosit své věci do sálu, během času, kdy zvukař připravuje pódium, nazkoušet s Mírou dvě skladby, které budou společné a které se zřejmě budou natáčet pro Severočeský rozhlas. Naštěstí všechno klaplo, každý z nás se svoji pasáž doma naučil správně. Je čas přenést své hudební nádobíčko na pódium a věnovat pozornost zvukové zkoušce. Asi půl hodinky vylaďujeme zvuk, je dobře, že zvukař nejen rozumí svému řemeslu, ale také dokáže jednat s lidmi. Ještě tedy zkusit před chvílí nacvičené skladby na mikrofony. V pořádku, snad to klapne i „naživo“. Máme patnáct minut do začátku koncertu, do sálu přicházejí první diváci, nejspíš lázeňští hosté. Musím doladit kytary ale třeba ještě vedle v kavárně stihnu kávu a něco rychlého k zakousnutí. Bezvadné, obsluha vzorná a rychlá, ceny mírné, fronta u baru minimální. Povedlo se. Nacházím špatný vstup do sálu, Mirek Ošanec mě musí nasměrovat ke správným schůdkům. Aha, ještě přičísnout kštici.

„… A dovolte mi abych mezi námi přivítal jindřichohradeckou skupinu Jen tak tak, která…" 

"Kde jste, nastupujeme! Pavle, jsi na nejvzdálenějším postu, musíš jít první!" Úklony, úsměvy, potlesk, poslední bleskové dotažení strun. První skladba musí zaznít bez slovního úvodu. „Ráz, dva, ráz dva tři čtyři…“ Ze všech sil se soustřeďuji a snažím se takzvaně dostat do atmosféry. Jde to těžko, ale snad nedělám moc velké chyby. Pár dalších skladeb, pomalu se uklidňuji. Přichází moje sólovka.

Je na mě vidět vyčerpání? Nejsem pod tónem? Co si tam ti dva diváci šeptají? Je mi rozumět? Nejsem moc blízko u mikrofonu? Nebo moc daleko? Proč to spodní éčko tak nahoukává? Měl jsem si ubrat v kytaře citlivost mikrofonu… A kruci, jak začíná druhá sloka? Rychle, no tak, mezihra už končí a já pořád nemám první slovo. Musím přece nějak začít zpívat. Nic, zatraceně, pořád nic! No dobře, tak jedu znova první sloku. Ale jak je ta třetí? Ne, tohle je čtvrtá, tu nemůžu zazpívat teď. Ježíšmarjá, to je okno! Tak kdy už to naskočí!  Přece nemůžu potřetí zazpívat první sloku… Tak nic, musím přestat a začít pořádně znovu.

„Lidi, prosím vás, promiňte, já jsem zapomněl slova. Já to zkusím ještě jednou.“ „Second servis,“ doplňuje odněkud Milda. Jenom to podruhé znovu nesplést.

Ale druhé podání se zdařilo, lidé pochopili, že nejsme automaty a mně se snad přece jen povedlo vyjádřit myšlenky svého vlastního textu dostatečně uceleně. To byl asi zlomový okamžik, který jsem potřeboval. Zbytek koncertu jsem již dohrál a dozpíval v mimořádně dobré pohodě a s minimálním množstvím spíše nepostřehnutelných chyb. Naše vystoupení bylo, zdálo se mi, úspěšné.

Sbalit věci, popovídat si se známými a diváky, kteří nám chtějí sdělit své nejčerstvější dojmy. Jsou to chvíle, které k muzice patří, okamžiky první odezvy a pro nás nesmírně cenná zpětná vazba. Mám tu "pokoncertní" bezprostřednost moc rád. Tentokrát jsem se ale těšil, až se trochu uklidním a hlavně napiju.

Milda zatím vyjednává další vystoupení v tomto městě, a kdo může, prodává naše poslední DVD. Na pódiu zatím válí kapela 4zdi. Během jejího vystoupení se pro nás konečně otvírá příležitost trochu si „orazit“. Odpočinek potřebuje zejména Milda, který bude na zpáteční cestě řídit.

Odjíždíme. Zpáteční cesta zasněženou říjnovou nocí. Počáteční euforii z povedeného koncertu a povídavou náladu postupně překrývá únava a brzy nás všechny v autě zmáhá spánek. Pouze Milda musí vydržet a nutno říct, že si počíná velice zdatně. Snažím se nespat a aspoň trochu vnímat cestu, abych mohl v případě nebezpečí hned reagovat. Jízda zpátky se však pro mne mění v nepřetržitou sérii mikrospánků a minut, kdy upadám téměř do stavu bazálního metabolismu. Nejhorší úsek je v okolí Ždírce. Neprohrnutá silnice, hluboký sníh, zledovatělé koleje, vítr, mizerná viditelnost, zvířata na silnici… Milda všechno ale zvládá bravurně, kolem Havlíčkova Brodu se podmínky zlepšují a kolem půl druhé vysazujeme Klárku v Batelově. Tak ještě s Nelou do Deštné a pak už konečně Hradec. Kolem třetí hodiny uléhám do pelechu. Ráno v šest hodin musím vstávat, neboť mě čekají další povinnosti, zejména pak role energií nabitého optimisty za katedrou. Milda je na tom podobně.

Věřte nebo nevěřte. To, právě to, co jsem před chvílí popsal, je hudba. Kouzelný život pohodového muzikanta. Činnost, která vás i vaše diváky nabíjí energií. Je pátek večer, právě jsem dokončil psaní tohoto zpravodajství, umístím celý text i s chybami na tyto stránky, zítra to ještě jednou projdu, opravím a vyčistím. Ale ted už  spááááááááát.

Dobrou noc:-)

Pavel


Zpět
 
Chytka.NET
Copyright (C) 2006 Jen Tak Tak
Všechna práva vyhrazena